Pondělí jsme strávili v galerii na 9. Mezinárodním bienále kresby Plzeň 2014. Děti se pokusily hledat v mramorové dlažbě kousek, který jim připomíná některý z obrazů a popsat, co v obraze vidí. Shrnuli jsme si pravidla návštěvy galerie a některé termíny jako bienále, autor apod. Nejvíce je opět lákalo podzemí, které nabízelo sochy postav (někdy pro děti strašidelné, někdy legrační). Z alobalu vyráběly krajinu a jiné předměty, které je zaujaly. Inspirací jim byla kresba tuší – obraz připomínající alobal. Mohly si také vyzkoušet kresbu vlastního portrétu na zrcadlo či tisk barevnou tuší (inspirací byl opět jeden z obrazů).
Další dny jsme pokračovali v podzimní tématice – nejzajímavější pro děti byla tvorba vlastního kousku lesa a hub z žaludových kloboučků. K ruce měly také atlas hub, takže o originalitu nebyla nouze. Seznámili jsme se s pojmem pranostika a některé (vztahující se k podzimu) jsme si vysvětlili. Na řadu přišly také podzimní hádanky, nová hra (Místo po mé pravé ruce je volné…) a zavedli jsme novou aktivitu – jednou týdně v ranním kruhu si z látkového pytlíku každý vylosuje jeden jazykolam. Ten si nejprve předříkáme společně a pak se pokusíme správně si ho zapamatovat a zopakovat. Přečetli jsme si další z příběhů o Emušácích a shrnuli emoce radost a smutek.
Jak je důležité umět se správně zeptat, jsme se dozvěděli při prohlížení podzimního obrázku. Po prvním prohlédnutí nás mnoho otázek nenapadlo. Poté, co jsem dětem nabídla počátky vět, kterými se mohou ptát (z jakého důvodu, proč, jak, co kdyby, k čemu…), strhla se „smršť“ dotazů a nápadů. (Co kdyby začalo v lese hořet? Proč ta holčička klečí? Z jakého důvodu je pán na stromě? K čemu má ten vozík?)
Novinkou jsou pro nás Montessori pomůcky na matematiku. Červeno-modré tyče vyrobil Jarda s Radanou a Velkou desítkovou soustavu – banku jsme získali díky milým lidem, s jejichž pomocí jsme ji mohli zakoupit. Vojta si vyzkoušel dělení se zbytkem, ostatní se spíše seznamovali a prozkoumávali.
Není vybrán žádný galerie nebo galerie byla smazána